Mnoho z nás se smrti bojí. Bojíme se umírání – bolestivého, dlouhého, nepříjemného – a hlavně nesoběstačnosti a závislosti na ostatních, kterou může prodloužené umírání přinést, tedy vlastních omezení a do značné míry i ztráty osobní svobody. Obáváme se, že ztratíme své blízké. Ne že bychom se s nimi rozešli či pohádali, ale zkrátka zemřou dříve než my. Mnozí z nás nevědí, jak reagovat, když se setkají se smrtí, když zjistí, že jejich blízký odchází. Nebo to ani nechtějí vědět, záměrně zavírají oči, neptají se, tuší, ale prognóza je nezajímá. Velmi často ani nevíme, jak se chovat, když se setkáme s někým, komu někdo právě zemřel.